Jak jste si mnozí mohli povšimnout, Nekromantix vydávají nové album, jejich nový počin se nazývá “What Happens In Hell, Stays In Hell” a já vám předkládám přeložený rozhovor s frontmanem, Kimem Nekromanem. Nové album vychází 2. srpna. Taktéž se chystají na veliké turné.
Jak se daří?
Dobře, fajn, co ty?
Skvěle! Takže album “What Happens In Hell, Stays In Hell” bude co nevidět k mání. Trvalo to 4 roky od alba “Life is a grave and I dig it”, což je vlastně druhá nejdelší pauza mezi vydáním, nejdéle to bylo 6 let mezi “Demons are a girls best friends” a “Return of the loving dead”. Jaké máš z toho teď pocity?
No, ani nevím. Docela se těším, co lidi na to nové album řeknou. Ale jinak asi jako každý jiný den jelikož je album hotové a dokončené. Veškerou tvrdou dřinu máme za sebou a tak jsme vyrazili na turné. Nahrávání je prostě takové nutné zlo. V první řadě by měla být kapela na cestách a potkávat své fanoušky. Ale je třeba mít i nové věci, udržovat to svěží a od toho jsou tu ty alba.
S odstupem 20 let s Nekromantix, jak by jsi porovnal novou desku s těmi předchozími?
No, je to docela složité, je to jako když máš děti, chceš aby si mysleli, že je máš všechny rád stejně a tak se k nim i stejně chováš. Můj přístup k tvoření a nahrávání hudby je zrovna takový. Samozřejmě že se v tom časem zlepšíš ale neviděl bych opravdový rozdíl mezi tímto a předchozími, snad jen že jsme to nahráli ve vlastním studiu takže jsme si mohli sami určovat tempo. Na tomto albu jsme se rozhodli použít nějakou starší výbavu aby to mělo určitý zvuk. Tak jsme vzali několik lampových předzesilovačů, páskové mikrofony a použili hodně technik z 50. let, takže to nástrojům dodalo v určitých částech teplejší zvuk.
U Nekromantix je samozřejmostí silná spojitost s horrorem. Jak pociťuješ, jestli vůbec, změnu v horrorových trendech. Ovlivnilo to nějak tvou hudbu?
Ne, nemyslím že by to ovlivnilo hudbu, jelikož horror jakožto příběh, zůstává sám sebou. Ano, z pohledu kinematografie tam změna je. Základ horrorového příběhu se ale nezmění, ať už je to starý dobrý Nosferatu nebo nějaký nový film podle videohry. Popravdě, byl jsem vychovaný rozpohybovanými loutkami jakožto speciálními efekty. Stále tento um dovedu ocenit. Tím mám na mysli, v dnešní době dovede člověk udělat cokliv a na obrazovce to vypadá skutečně. Každý dnes dovede na svém počítači vytvořit spoustu takovýchto efektů. Stejně to ale nezmění fakt že je to jenom snímek. Příběh je příběh. Máš polonahou holku co zvedne telefon a na druhém konci někdo sténá. Tahle základní věc bude pokaždé stejná a nezáleží na tom jaká nová monstra nebo efekty tam použijí.
Co tě na horrorech a podobných věcech nejvíce uchvacuje?
Já vlastně ani nevím. Lidstvo bylo od začátku fascinováno strašidelnými příběhy. Už když jsem byl dítě a viděl svůj první film Nosferatu, říkal jsem si jak je to úžasné. Viděl jsem Frankensteina, viděl jsem King Konga, černobílé klasiky. Nebo bratři Grimmové, všechny tyhle strašidelné příběhy…hlavně tam, odkud v Evropě pocházím je takových příběhů spoustu. Dokonce i Hans Christian Andersen, hodně jeho příběhů jsou strašidelné. Ne tedy zrovna v podání Disneyho nebo Hollywoodu ale spousta původních příběhů jsou vážně ošklivé když na věc dojde. Myslím že je to součást života, celá tahle temná stránka. Nějak to přesně nedovedu vysvětlit ale mám pocit že je to podobné jako s lidmi jenž vyznávají nějaké náboženství. Potřebují jak temnou stránku tak tu světlou.
Můžeš vyjmenovat některé tvé oblíbené horrory?
Takže…Nosferatu, Frankenstein a King Kong jsou z této éry na vrcholu. Potom zbož?uji filmy z 50. let a co se týče moderních, miluju Evil Dead. Jak 1. tak 2. díl. Jsou úžasné, hlavně první díl, jelikož byl natočený s tak malým rozpočtem, takže museli hodně spoléhat na tvůrčí schopnosti. Druhý díl rozpočet měl a znenadání, bang bang, mohl všechny ty efekty vytvořit. Což je také důvod proč mám rád zombie filmy od Saviniho a Romera. Jsou natočené s tak nízkým rozpočtem že se tomu dá občas i zasmát, vidíte tam hodně srandovní momentky.
Kime, díky mnohokrát a přeji úspěchu s novým albem a s nadcházejícím turné.
Díky moc
Originál od: Jonathan Barkan (bloody-disgusting.com)
Přeložil: Hrabě
