Hned úvodní kapela v rozpáleném Santi’s baru dokázala patřičně překvapit. Rusty Robots z Německa vypadali a zněli trochu jako ranný Batmobile a přímo si říkali o pozvánku do Prahy nebo blízkého kousku naší předbalkánské kotliny.
https://youtu.be/mUcDKYP44RIVečerní otvírací večírek sliboval mnohé a překonal očekávání. Japonský večer se jednoznačně vydařil. Hanba těm, kteří se vožrali, usnuli na pokoji a vůbec nedorazili!
První kapelka pojmenovaná The Violetz ukázala fialkové poupě – drobnou japonečku drtící tmavý Gretsch. Sorry Kečupe, na to prostě nemáš:-) Pan zvukař se pral s jejím trochu slabým zpěvem v kontrapozici se zběsilou rychlostí jejího otce na basu. Druhou polovina vystoupení již byla radost nejen koukat ale i poslouchat.
https://youtu.be/I_qbZdZVjhM
Po nich naskočili mládežníci z Chicken Jump Skips a velmi rychle svým jednoduchým oldskůlem rozpoutali první solidní wreck, který, když se přidali i kamarádi z dálného východu, nabyl (nebo nabil?) solidních rozměrů. Tempo udrželi do konce a jejich skočná se zapsala do duší mnoha účastníků. Taneční jednička celého večera, navíc prodávali naprosto nepřekonatelně nejhorší triko ever:-)
https://youtu.be/D9BGYgJTd6M
Jako třetí zahráli zkušení instrumentalisté Swamp Ratz. S jejich fullspeed rockabilly si užili koncert stejně jako rozdováděné publikum. Chvilku napětí vyvolal jejich bubeníček, který při snaze vylézt na bicí, do nich po tlamě spadnul, ale oklepal a se samurajskou odolností nejenže dohrál ale i vyvenčil jeden z bubnů do prvních řad.
https://youtu.be/RI38Nk8RyUo
Vrcholem večera byli The Psyclocks. Tři hoši v bermudách rozpoutali smršť na pódiu hotovou bouří pod ním. Kapelka, která by si jinak určitě zasloužila místo mezi hlavními kapelami festivalu, ukázala sílu japonského psychobilly – nezapomenutelný zpěv, precizní a rychlá kytara, zběsilá basa a bicí, které rozhodně nekulhali.
https://youtu.be/-gaLYC-xeBc
Nedá se říci jinak než ARIGATO!

Odpolední kapelka Screamers And Sinners, ačkoli zpěv dle videí zněl, jak kdyby SKA-P hráli rockabilly, na živo vůbec nebyla špatná. Místní borci podpoření local psychos odehráli v náročných podmínkách rozžhaveného beachbaru solidní koncert a nebál bych se na ně jít znovu. Zejména zaujal čtvrtý člen kapely, který song od songu střídal saxofon a foukací harmoniku.

Večerní rozjížděla taktéž místní kapela Cockroaches, která loni vyhrála contest plážových kapel a mohla se tak zúčastnit hlavního programu. Vynechali jsme a stihli jen konec. Kapela si jako mnohé další španělské skupiny zakládá na kostýmech a jako u ostatních i zde dominují náboženské motivy. Po jeptiškám v posledních letech to byl tentokrát papež nebo biskup nebo něco tak.
https://youtu.be/oS9kwmkmeDU

Kapelu Bang Bang Bazoozka asi zbytečné představovat tak jen stručně. Bazuky jsou rutinéři a rozhýbaly scházející se publikum.
https://youtu.be/4dp7MYyKE8s

Ještě víc zbytečné je představovat Banane Metalik. Frantíci to rozpálili od podlahy a opět na velkém pódiu nazvučeném pro psychobilly kapely ukázali, co umí. Je zajímavé, že jejich vystoupení na Mighty se srovnávat prostě nedá a neřekl bych, že je to nasazením kapely. Ta ho má stále vražedné.
https://youtu.be/yo7hk1aLze0Pro mě zlatý hřeb večera nastoupil rozvážně po Banánech. Už jsou to starší pánové tak i Caravans trvalo než se dostali do provozní teploty, byť hic byl, né že né. Pak ovšem rozjeli svůj neo-rockabilly vláček, který vypouštěl jeden hit za druhým. Nejde nezmínit jejich basáka Choppiho, při prvním z jeho vystoupení zde. Ten strejda prostě umí.
https://youtu.be/yo7hk1aLze0

Někdo je má rád a někdo je bere jako béčko Demented Are Go. Ať tak nebo tak večer dovršili Demented Scumcats. Sparky vypadal a působil celkem při smyslech a zbytek kapely to oslavil kvalitním koncertem. V letošní sestavě se blýskl Doyle, který ještě ukáže rychlé prsty s Guitar Slingers a Zorchmeny. Jinak klasický sparky-zpěv a piáno navrch. Čas na procházku po pláži a jít spát.
https://youtu.be/J4bgcnZ6fVg

Před deseti lety jsem viděl koncert Coffin Nails, které frontman odehrál v boratích plavkách. Od té doby si k nim neumím najít cestu;-) Odpolední vystoupení jsem vynechal.Ušetřené síly se nadmíru hodily. Večer čekalo šest kapel a všechny předvedly výkony hodné nejvýkonnějších mašin.
Ještě za světla odpálily svoje našláplé motorky Raygun Cowboys. Jejich palba budiž důkazem, že kombinovat žestě a kontrabas jde a může z toho být billy a ne dechna z basou. Kanadský stroj se nezasekával a díky třem klaunům na dechy byl i mimořádně zábavný. I ta trúba tam byla, i ta trúba.
https://youtu.be/9SBQefM5RRY

Phantom Rockers jako duchové časů minulých vyvalili svůj starší dragster, z nějž zůstal již jen frontman drtící basu a bubeník. Ke starému šasí přidali tři (!) mladé kytary a výsledkem byl masivní zvuk, který se nekompromisně nesl nad vlnami. Nezvolnili, nezpomalili, nezměnili tempo… ano, musím přiznat, koncert začínal ke konci trochu nudit.
https://youtu.be/MeVMYgT1Y8Q

K dobru organizátorů patří snaha u hlavních koncertů jednou skupinou změnit tempo a tak nastoupila belgická parta divokých staříků the Wild Ones s jejich naftovým traktůrkem. Veteráni poznamení životem a blues za přizvukování foukací harmoniky odpalovali do pohupujícího se publika jednu pecku za druhou a bylo jedno zda šlo o jejich songy a nebo opět přivedli na svět Howlin’ Wolfa nebo Muddy Waterse. Sóla na kytaru nebo harmoniku nebyla výjimkou.
https://youtu.be/vLfwtEtCF9YOdpočinek z psychobilly rutiny byl nanejvýš na místě, jelikož nastoupily tři výstavní káry psychobilly závodní kategorie.
Nejdříve Mark Carew přivedl své Long Tall Texans. Když už používám automobilové příměry tak bych zde použil jaguára. Nablýskaný, plně britský a s širokým krytem na chladič připomínající úsměv od ucha k uchu. Každý, kdo viděl Marka při vystoupení, včetně Hotknives nebo Astro-zombies, ví, o čem je řeč. Pokud LTT vídáte pravidelně, tak už vás ničím nepřekvapí, ale jejich standard je neuvěřitelně vysoko a drží si jej s nonšalancí a klukovských úsměvem.
Frenzy se ve Španělsku rozhodli oslavit 35 let existence a to už je úctyhodný věk na každý pořádný stroj, ale ten jejich se nezasekává, spíše naopak zrychluje. Narozky si užila kapela i publikum. Slyšet byly všechny velké hity. Publikum si zazpívalo I see red, došlo na hraní na basu za krkem a hraní na kytaru za krkem stojíce na base (ta už v tom okamžiku nebyla za krkem). Basák a zpěvák Steve Whitehouse se vydal na výlet do publika na rukou nadšených fanoušků a čas vymezený Frenzy byl v tahu … zas to uběhlo jako voda a stíhačka Frenzy je za obzorem.
Malověrní, málo a příliš zlitý už začínali odpadat, když si nachystali nádobíčko hlavní hvězdy večera Nekromantix. Snad i díky pokročilé hodině si Kim Nekroman nechal většinu svých egomanických extemporé a věnoval se především hraní. Kapela změnila těžiště, když se na dlouhodobě fluktuující místo bubeníka postavil Felix, jinak frontman the Brains. Stand Up bicí nekromantikům neublížili. Spíše je posunuly do více taneční polohy, což využila, jak wreckující, tak i tancující část publika. Ortodoxním fans asi bude chybět údernost. Ve finále děvčata oblažila Subculture girl a chlapci už byli schopní wreckovat na zvuk ždímačky na prádlo. Nekromantix odehráli své dobře a bez přídavku zmizeli do tmy. Nebylo se čemu divit. Třetí hodina odbila a počet zombies už vyrovnával počty živých. Dlouhá noc…

Odpoledne nabili ostře své kolty pistolníci z Guitar Slingers. Můžete říkat že je Doyle kytarový onanista a můžete mít i pravdu, ale jejich koncerty jsou vždycky zábava. Koncert odpálily Bopalinou a už nezpomalili. Po půlhodině hraní se dostali na kočičku Donnu Dune, která s Doylem nejdříve vystřihla a pár akustických songů, kterém se měl rozpáleného Beach baru zrovna moc nehodily, pak se vrátila skupina, dali set společně a do hodiny a půl čistého času to dohráli Slingers sami. Impozantní.
https://youtu.be/A1d6nI8YzkA
Večer zahajovali severští masakráři z Mad Man Horse,ale byla potřeba vyspat občerstvení z odpoledního koncertu a tak jsme šli až na druhou kapelu.
https://www.youtube.com/watch?v=UTx9qNUXhCY

Veteráni z The Tin Cans své neo-rockabilly umně posílali do scházejícího se davu. Pobavili, potěšili a jejich na podiu se bez povšimnutí nachýlil.
https://youtu.be/fxhQA7yc2To
Nastoupily americké legendy The Quakes a poprvé pořádně roztancovali již solidně zaplněnou halu. Jejich sladší písničky fungovali nejen na něžné pohlaví, hitovky zklízely bouřlivý úspěch jak tenkrát na sedmičce…

Po emerickém psychobilly přišla zábava z jiného soudku a asi největší dav si zatancoval Bad Manners. Změna rytmu přišla vhod a psycha si pořádně zaskáčkovala.
Pravidelní účastníci Mad Sin opět se změnou v sestavě nachytali svůj cirkus po nich. Místo distancované Ramona hrál svůj již druhý koncert ten den londýnský žabáček Andy Kandil a to, že odpoledne udržel tempo s frenetikem Doylem, znamená, že není žádné ořezávátko. Pokud jeho první koncert letěl, jak splašená kobyla, koncert Mad Sin podle mého trochu vázl. Nafouknutý Köfte asi úplně nestíhal a vůbec jejich koncert postrádal tradiční šťávu. Uvidíme co předvedou na Mighty
Přišel okamžik na který všichni kteří vydrželi nedočkavě čekali a došlo na Reverend Horton Heat. Hned druhou zahráli svou Psychobilly Freakout a pokud snad byli pozdní hodinou znavení, nedali to na sobě znát a průřezově se prohráli svou diskografií. Po několika přídavcích se usměvavý Jim Horton rozloučil a bylo na čase se odplazit do postele dřív než začnou řvát ptáci.

Počasí v Pinedě bylo při neděli skutečné horké takže se na pláži hrající Pharaohs museli cítit jako doma v Egyptě a podle toho ovšem taky zahráli. Velmi dobré britské neo-rockabilly pamatující rozjezd žánru v osmdesátkách s dalším výskytem Choppyho na base navnadilo na večer.
https://youtu.be/jcVsVY9Slo4

Nedělní večer rozjeli Knocksville a dámy, které se raději chladili na pokoji, podle reakcí těch přítomných o mnoho přišli. Vedle mnoha veteránských kapel tito chlapci byli mladší a navíc svlečení do půl těla:-) Původně snad dělali doprovod Imeldě May dokud se nerozhodli zrychlit a přitvrdit a jednoznačně se jim to povedlo. Jediné co koncertu chybělo, byla důstojnější kulisa. Přeci jen už sil moc nezbývalo a headlineři nedělní noci byli spíše pro zkušenější psycha, takže celkově účast v neděli bývá pravidelně menší.
https://youtu.be/5jBldqEgiwg
Druhá kapela už byla trochu známější a taky nebyla takovým překvapením. The Wreck, kde kytaru drhne Mat Voodoo, odehráli své námořnické odrhovačky hned vzápětí a nebyl to špatný koncert, ale taky to nebylo vysloveně dechberoucí.
https://youtu.be/CsuMRvY9fJM
Na pódium se vyvalili KDV Deviators a pokud u MadSin chyběla Köfteho show, zde, když sedí za bicíma, ji nikdo nečeká a koncert se povedl. Na kytaře se objevil opět žabáček Andy a to ještě nemělo být jeho poslední vystoupení.
https://youtu.be/_hSve7chjZs?list=RD_hSve7chjZs
Roli nejlepšího současného all-stars bandu od Köfteho projektů převzal Jeroen Haamers and the Zorchmen – Jeroen je frontman Batmobile, Doyle je kytarový maniak z Guitar Slingers, basák z The Hawkmen s a původní bubeník Meteors a Tall Boys? Neuvěřitelně rychlý, neuvěřitelně dobrý. Pravda, méně vlastní tvorby, ale pálili to vyčerpaných zombíků před podiem hlava nehlava. Kdo neviděl, neuvěří. Kdo viděl, nezapomene.
https://youtu.be/ih2c-r9Sn68
Došlo na nejvíce očekávané vystoupení celého festivalu. Pořadatelé se v závěru festivalu sklonili Torment v projektu Torment Tribute. Původní zpěvák a kytarista Simon Brand spáchal sebevraždu už v roce 1994, takže původní členy Simona Crowfoota na basu a Kevina Hayese na bicí doplnil pro toto vystoupení opět Andy Kandil. Původní členové po letech bez vystupování působili trochu ztuhle a rozjeli se až v průběhu koncertu. Andy odzpíval prvních pár songů a pak na zpěvu přišla přehlídka hvězd – Sparky z Dementů, Köfte a Clunky z Coffin Nails tomu každý dal své pojetí. Na jednu stranu to určitě bylo zajímavé a nemělo smysl jen napodobovat Brandův zpěv, na druhou stranu to trochu (zejména u Sparkyho) upadalo do karaoke. Köfte si zazpíval “svůj” Psyclops Carnival a pak ještě pustili k mikrofonu Steve Whitehouse z Frenzy, který má vyšší a civilnější zpěv, což se blížilo více původním songům. Několik songů odzpíval i basák a pokud chtěl někdo vidět původní Torment tak se mu to zde asi nejvíce blížilo. Důstojná vzpomínka na legendární kapelu a kvalitní zakončení náročného festivalu.Pondělní afterparty spláchly přívaly deště a byl čas jet domů.

Napsal Chuckie-ten smutný chlapec z výkladní skříně